Mé jógové etapy

Jóga mi vstoupila do života před několika lety. Můj pohled na život a na jógu se měnil a neustále mění. Po letech mám pocit, že jsem opět na začátku…

Fáze první – „Blanka“

Bylo mi necelých 19 let a zrovna jsem odmaturovala na kladenském gymnáziu. Čekaly mě dlouhé prázdniny, brigády, autoškola a od října nástup na vysokou školu. Hned po maturitě jsem získala potřebu začít dělat „něco nového“. A tak jsem se rozhodla, že půjdu poprvé v životě cvičit do fit studia. Nebyla jsem moc sportovní typ, ale na začátku puberty jsem měla nadváhu a podařilo se mi jí úspěšně zbavit… a od té doby jsem zkoušela různá posilovací cvičení doma, squash, kolo, brusle, abych si tu váhu udržela.

Hned ten další týden po mé maturitě, jsem byla rozhodnutá, že vyzkouším skupinové cvičení. Už nevím proč, vybrala jsem si lekci s názvem „Dynamická jóga“, kterou vedla cvičitelka Blanka. Byla jsem ale ostýchavá a nechtěla jsem jít sama. Nenašla jsem žádnou kamarádku, která by mě doprovodila. Nakonec jsem se zeptala své mamky a ta k mému překvapení kývla. Tak jsme hned na pondělní lekci vyrazily. Já s přesvědčením, že to bude nuda, ale prostě to musím zkusit a ujistit se, že je to opravdu nuda. Vážně jsem si myslela, že přijdu poprvé a naposled, což byl omyl! Lekce byla určená pro mírně pokročilé, což mně, ač naprostému začátečníkovi, vyhovovalo, protože to nuda nebyla 🙂 Po skončení lekce mi bylo jasné, že za týden přijdu znovu. Zamilovala jsem se. Jakmile se doma našlo volných pár minut, už jsem nacvičovala své oblíbené pozice. Co to šlo, chodila jsem „na Blanku“. Jakmile měla nějaký víkendový seminář, šla jsem tam. Když jsem byla zrovna na dovolené, už jsem se těšila, až budu doma a budu moct jít opět „na Blanku“.

Po dlouhých prázdninách přišel nástup na vysokou školu, která byla náročná. Jóga mi pomáhala zvládnout začátek, první i další zkouškové období.

Fáze druhá – hledání svojí jógy

„Na Blanku“ jsem chodila zhruba dva a půl roku. Blanka najednou jako instruktorka skončila, byl to pro mě šok. Zkoušela jsem jiné lektory, jiné druhy jógy, ale pořád to nebylo ono. Stále jsem hledala to samé, jako s Blankou. Už jsem uvažovala o tom, že s jógou skončím. No ale pak jsem se rozhodla, že si tu jógu budu dělat po svém a přihlásím se na instruktorský kurz.

Dnes na to koukám jinak. Bylo vlastně skvělé, že jsem měla tu možnost vyzkoušet několik různých instruktorů, přístupů a druhů jógy a rozšířit si obzory. A jsem ráda, že ona nespokojenost s nabídkou kladenských cvičebních studií mě dohnala k tomu, udělat si kurz na instruktora powerjógy.

Fáze třetí – jsem lektorka

Úspěšně jsem absolvovala instruktorský kurz a když už jsem měla ten čerstvý papír, bylo mi líto ty znalosti jen tak zapomenout… Takže jsem hned začala vést lekce. Začátky byly náročné. Nervozita, pletla jsem strany, časem se to ale srovnalo.

Fáze čtvrtá – znovu hledám svého učitele

Nějakou dobu jsem vedla lekce, cvičila si sama doma… Ale už mi zase chybělo ono „jít si někam zacvičit“. Zrovna jsem začala (dočasně) bydlet v Praze a v práci jsme měli jako firemní benefit příspěvek na libovolný sport. Vzpomněla jsem si na svého lektora z instruktorského kurzu, Láďu a začala jsem navštěvovat jeho lekce vyniása jógy, které měl v úterý po ránu. Další rok přišlo spoustu životních změn, jednou z nich byla i změna práce a já jako dárek dostala od svých bývalých kolegů permanentku do studia, kde cvičil Láďa, takže mě to motivovalo chodit dál.

Fáze pátá – ashtanga

Oblíbila jsem si Láďovi úterní ranní lekce a chodila, co to šlo. Pak se ale tato hodina zrušila. Měla jsem ještě nevychozené vstupy na permanentce, tak jsem ještě absolvovala pár lekcí s jinými lektory. Měla jsem touhu se posunout dál a Láďova ashtanga mě lákala. Vlastně mě ashtanga lákala už několik let, ale neměla jsem odvahu. Zjistila jsem si, že Láďa má každé brzké ráno (tj. 6:30) mysore lekce. Na mysore lekci student cvičí sám sérii a učitel pouze opravuje a pomáhá. Nějakou dobu jsem neměla odvahu vstávat brzy ráno a cvičit sama celou tu dlouhou sérii. Pak jsem tu odvahu někde sebrala a jednou jsem přišla. Pak jsem přišla znovu za týden. A pak znovu a znovu. Po nějaké době jsem zjistila, že jednou týdně mi to nestačí a najednou jsem se v ashtangové shale objevovala až třikrát týdně. Bylo to krásné období. Ráno jsem vstala a měla se na co těšit. Po lekci plna energie jsem odcházela do práce.

Fáze šestá – gravid ashtanga

Nějakou dobu jsem pravidelně praktikovala ashtangu a zároveň jsme s manželem pracovali na miminku. Už jsem začínala s druhou sérií, a najednou se na těhotenském testu objevily dvě čárky. To teprve začala jóga. Cítila jsem se skvěle, takže jsem vlastně neměla důvod přestat praktikovat. Některé pozice jsem vynechala, některé modifikovala, ale praktikovala jsem dál. Bylo to krásné, až do posledního dne mého těhotenství.

Fáze sedmá – jsem opět na začátku

Pak přišel porod, na který jsem se těšila, žel se „nevydařil“. Šestinedělí, rozbouřené hormony, bolavé tělo. Bylo to silnější než já. Měla jsem pocit, že jógu vlastně nedělám. Že se jí vlastně musím teprve naučit.

Po šestinedělí jsem začala znovu. Krůček po krůčku, pozici po pozici. Učím se jógu, učím se novému životu s mým vlastním mláďátkem… Vrátila jsem se ke cvičení ashtangy. Z ranní praxe se stala večerní, kdy dítko spí…

Jóga není jen to, co se odehrává na podložce. Jóga by měla být součást našeho života, umění užívat si přítomný okamžik tady a teď.

Namasté!

Tak trochu o přirozeném porodu

Celé těhotenství jsem si užívala a těšila se na porod. Přesvědčená, že to dítě ze mě musí „vypadnout“ tak rychle, že to sotva postřehnu. Nakonec to dítě ze mě vylezlo ani jsem o tom nevěděla, bohužel ne tím způsobem, který jsem si vysnila. Přesto jsem přesvědčená, že porod je nádherný okamžik, oslava příchodu nového života.

Dnešní svět je velmi rychlý, někdy řekněme až „instantní“. Všechno chceme hned, bezbolestně. I během porodu. Hlavně, ať je to rychlé, ať to nebolí a od toho tu máme ty doktory, aby nám to dítě co nejrychleji a bezbolestně dostali ven. Roste počet císařských řezů, které ne vždy jsou nutné. Některé se plánují na přání, některé při drobném problému, který by se ovšem dal překonat. Některé sekce vznikají akutně – někdy bohužel nastane situace, která se nedá nijak ovlivnit a dítěti se nedaří.  Často také dojde k akutní sekci z důvodu medikace porodu – ať už léky proti bolesti, které přejdou i do dítěte, nebo umělé vyvolávání porodu, kdy dítě a tělo matky ještě nejsou hormonálně připraveny na porod.

Je tu přílišná informovanost. Média, známí, sociální sítě nás přesvědčují, že porod bolí a je to něco strašného. Porod není nic strašného. Ano, porod je náročný. Možná bolí, ale bolí jen pár hodin a pak je všechno pryč. Je hormonálně řízen, takže žena je schopna tu bolest zvládnout a zapomenout na ni. Císařský řez sice nebolí v ten okamžik, ale dlouho po tom, navíc nám u toho nepomáhají ty správné hormony.

Doporučuji si načíst knihy o přirozeném porodu, absolvovat předporodní kurzy – nikoliv v porodnici, ale u soukromých porodních asistentek, které fandí přirozenému porodu. Vyberte si správnou porodnici, ideálně malou, rodinnou, vypracujte si porodní přání. Berte porod jako oslavu příchodu nového života.

Tak jsem to měla já. Rodila jsem dvacet hodin. Můj porod od počátku neprobíhal správně, nikdo neví proč. Kontrakce jedna za druhou, klesající ozvy, zakálená plodová voda, porod nepostupoval. Stres pro dítě, mého manžela. Bohužel, devatenáct hodin jsem rodila přirozeně, s maximálním soukromím, bez medikace, zažila jsem i romantický okamžik v teplé vaně v přítmí, s aromaterapií. Poslední hodinu už okolo mě skákalo deset lidí a bylo mi jasné, že je zle. Ještě hodinu se mě nechali snažit, abych porodila přirozeně. Pak už to moje dítě nezvládlo, šlo mu o život a přirozený porod skončil velmi akutní sekcí. I přesto, na těch dvacet hodin porodu mám krásný zážitek, díky mému muži, mé soukromé porodní asistentce a přístupu personálu porodnice. A také díky tomu, že já sama jsem si to dokázala užít.

Závěrečný trimestr s jógou

Těhotenství se čím dál tím rychleji blíží ke konci (v tento okamžik mám dva týdny do termínu porodu), zatím mi ale nepřijde, že už by „to“ mělo přijít.

Při přeskoku z druhého do třetího trimestru jsem na sobě začala cítit změny. Za prvé v oblasti psychické – v druhém trimestru jsem si natolik užívala těhotenství, že jsem si říkala, že ani nechci, aby to skončilo. Těhotenství si užívám nadále, nicméně na začátku sedmého měsíce jsem se začala více těšit na své dítě.

Druhá změna byla fyzická – najednou jakoby mi skokem vyrostlo a ztěžklo břicho a nevešlo se už vůbec nikam. Byla jsem z toho v počátku v šoku, než jsem si na své nové rozměry zvykla. Začala jsem přemýšlet nad tím, jestli by nebylo vhodnější vyměnit ashtangu nad gravid jógou. Tak jsem jednu lekci gravid jógy vyzkoušela, abych si to následně zase všechno rozmyslela a rozhodla se, že s ashtangou doopravdy neskončím. Prostě mi chyběla v gravid józe ta „dynamika“, už jsem si odvykla na vedené lekce a zvykla dělat jógu po svém. Zjistila jsem, že musím ubrat na intenzitě pozic – i v obyčejném bojovníkovi. Oblast pánve už je v této době dosti zatížená váhou břicha, není třeba ji zatěžovat ještě víc tím, že se do toho bojovníka ještě více ponořím.

Podařilo se mi najít svůj styl, díky kterému ashtangu cvičím dál. Dva týdny před termínem neustále cvičím, téměř hodinu a téměř denně, jemně. Nikde mě nic nebolí, necítím se unavená, vlastně se momentálně cítím tak, že nebýt toho břicha, ve kterém se mi občas něco vrtí, nevím o tom, že jsem těhotná.

Možná mám štěstí, možná je to jógou. Krom praktikování jógy, ještě před pár dny jsem si dala 12km procházku a den poté uplavala 1 a půl km v bazénu. Skoro mám pocit, že se cítím lépe než před dvěma měsíci.

Nejtěžší okamžik pro mě nástup na mateřskou – nějak jsem nedokázala pochopit, že mi ještě nic není a mám být doma. Po posledním dni v práci, jsem  si ještě zašla na svoji poslední předporodní mysore lekci, odvezla jsem si podložku, která tam na mě vždy čekala, s tím, že už si budu praktikovat jen doma (později ale ta myšlenka, že si třeba ještě jednou zajdu, přišla – ale podařilo se mi odolat). Vedení lekcí jsem ukončila až ten následující týden. Samozřejmě jsem si v první den, kdy jsem za sebe měla záskok, říkala, že bych to ještě zvládla. Ale jednou jsem se rozhodla, že se budu těsně před porodem věnovat sama sobě, takže už to nebudu brát zpátky.

Jsem na mateřské, čas utíká. Práce mám dost. Uklízet je pořád co a pustila jsem se do pár projektů na počítači. Až mám skoro problém si udělát čas na jiné věci, jako například na přátele, relaxaci a jógu 🙂

Update – období čtrnáct dní do termínu až pět dní po termínu:

Stále se cítím dobře, jógu praktikuji stále téměř denně v rozsahu, jakém mi tělo dovolí, k tomu denní procházky, jen jsem přestala chodit plavat a omezila cestování, kdyby „to“ náhodou přišlo. Nevím proč, měla jsem pocit, že ten porod musí přijít ještě před termínem. Nakonec si ale malej pár dní počkal. Vlastně poprvé mě začlo něco bolet a znatelně omezovat v pohybu den a půl před porodem, kdy už jsem vlastně ani nebyla schopna sedět… Na podložku jsem si ještě stoupla, ale praxe už byla úplně jiná…

Drobenkový koláč s jablky a tvarohem

I mě občas často honí mlsná, ale postupem času mi čím dál méně chutnají přeslazené dorty z bílé mouky, které sice v té vytríně v kavárně vypadají krásně, ale dobře mi po nich není. Doma mám ve špajzu asi deset druhů mouk, nicméně pšeničná hladka, polohrubá a hrubá mi tam chybí. Hodně už peču podle alternativních receptů, které bílou mouku ani cukr neobsahují. Občas ale sáhnu po obyčejném „nezdravém“ receptu a upravím si ho dle obrazu svého. Zde je jeden příklad.

Jako inspiraci si beru recept od Hanky Michopulu zde:

http://www.michopulu.cz/cz/recepty/16-drobenkov-kol-s-jablky-a-tvarohem

Dole je upravená verze. Přeškrtnuto – odebráno z receptu, modrá barva – přidáno do receptu, zbytek ponechán.

Suroviny :

Drobenka:
300g polohrubé mouky 150g celozrnné špaldové mouky a 150g ovesných vloček
150g másla
150g cukru 75g třtinového cukru
1 balíček vanilkového cukru

A dále:
700-800g jablek (nešetřit, dávám i více)
150g másla
125g cukru krystalu 50g třtinového cukru
1 balíček vanilkového cukru
500g tvarohu (odkapaného, tj. v alobalu)
jemně nastrouhaná kůra z 1 biocitrónu
2 vejce
1 balíček vanilkového pudinku

dle chuti skořice, vlašské ořechy

Příprava
1. Studené máslo nakrájejte na plátky nebo kostky a smíchejte v misce s ostatními surovinami na drobenku. Prodělávejte ji buďto prsty, anebo klidně v robotu, jen pozor máslo musí být opravdu spíše tuhé.
2. Větší kulatou formu na koláč nebo menší plech (cca 24 x 32cm) vymažte zlehka máslem a pak vyložte pečicím papírem – dobře k formě přilne. Dvě třetiny drobenky vysypte na dno a upěchujte do rovnoměrné vrstvy – dobrým pomocníkem je nějaká menší láhev nebo váleček. Zbytek drobenky dejte zatím stranou.
3. Jablka oloupejte, zbavte jádřinců a nakrájejte na plátky nebo menší kousky nastrouhejte na hrubém struhadle. Na tvarohovou náplň nejprve utřete v robotu změklé máslo s cukrem (vanilkovým i krystalovým), poté přidejte tvaroh, citrónovou kůru, vejce i pudink. smíchejte tvaroh, cukr, citronovou kůru, vejce i puding.
4. Nyní na drobenkové dno koláče rozložte vrstvu jablek, na ní potom navršte připravený tvaroh, upravte případně stěrkou, rozložte vrstvu jablek, posypte dle chuti skořicí a vlašskými ořechy a na závěr zasypte po celé ploše zbytkem drobenky.
5. Pečte v troubě vyhřáté na 200º C po dobu 40 až 45 minut. Nejlépe chutná vlažný…

 

Energetická úspora: 160g cukru (z 315g zredukováno na 145g) a 150g másla. Bílá mouka nahrazena výživnější celozrnnou špaldovou a ovesnými vločkami. Tím, že tenhle koláč většinou nevydrží u nás déle jak dva dny, bych se asi radši chlubit neměla 🙂

Jóga a můj druhý trimestr

Druhý trimestr je prostě skvělý! Už ke konci prvního trimestru jsem cítila prudký nárůst energie, postupujícím časem je to ještě lepší. Nebýt rostoucího bříška, pomalu o svém těhotenství nevím.

Patřím mezi ty, na kterých je těhotenství velmi dobře vidět. Dokonce jeden z mých kolegů to na mě poznal už asi v 6tt, protože mi už vyskočilo bříško a znatelně se mi přifoukla prsa. Velmi brzy jsem si musela jít koupit těhotenské džíny, protože už jsem se do původních nevešla. Ve čtvrtém měsíci, oblečená do teplé bundy, mě v metru pouštěla asi 60ti letá paní sednout. Přesto jsem se snažila to utajit – až skončí první trimestr, pak až budu mít za sebou vyšetření na vývojové vady. Bříško pořád rostlo a vyšetření vývojových vad se konalo později, než jsem myslela… Navíc já mám v šatníku většinou upnutá trička a těch z těch pár volných kousků, co jsem měla, se taktéž stala upnutá. Už jsem se cítila trapně, když jsem v práci chodila s tím vyvaleným břichem a mlčela před svým šéfem. Nedočkavě jsem čekala na výsledky vyšetření a pak, jakmile přišla dobrá zpráva, jsem to šla oznámit – to byla úleva. Už jsem se nemusela snažit skrývat něco, co ani nešlo! Konečně můžu hrdě ukazovat své bříško a vysvětlovat ostatním, že nebudu rodit v únoru, ale až začátkem května.

V pátém měsíci se začínají objevovat dotazy, jestli ještě cvičím a jestli ještě chodím do práce. Obojím se směju. Proč bych neměla chodit do práce, kde se vůbec nenamáhám a jen sedím u počítače? A také, proč bych neměla cvičit?

Cvičila jsem celý první trimestr, což pro mě bylo náročnější než v druhém trimestru. Ano, přemýšlím, kam s břichem, ale to je asi tak všechno. Neudělám předklon tak jako dřív, takže si musím roztáhnout nohy a nejít tolik do hloubky – to ale pořád důvod přestat.

Jedna známá prohlásila – já tě stejně obdivuju, že s tím břichem pořád takhle cvičíš – teda těhotný choděj na jógu, ale spíš na takový to protahování, ale tohle….

Na to opět musím říct – je to velmi individuální. Ano, žena, která není zvyklá cvičit a pak otěhotní, v dobré víře začne chodit na těhotenskou jógu – kterou bychom mohli nazvat „takovým tím protahováním“. Ale pokud žena cvičí léta, dostala se už do nějaké kondice, není nutné ze dne na den se vším přestat a přejít jen k lehkému protahování. Samozřejmě už pár měsíců nedělám pozice, kde se posiluje nebo mačká břicho, respektivete to, v čem se necítím dobře. Ale nevidím nic špatného na tom, pokud posiluji paže či nohy. Dokonce jsem si musela v druhém trimestru opět přidat, protože jsem si přišla málo „vyřáděná“.

Mám to štěstí, že miminko se vyvíjí dobře, všechna vyšetření jsou doposud v pořádku, stejně jako tak můj vnitřní pocit. S mým gynekologem vtipkujeme:
Dr: Jak se cítíte?
Já: Výborně!
Dr: Prosím Vás, to není možné.
A následovalo vyprávění, jak některé ženy chtějí neschopenku hned od začátku těhotenství.
Jsem moc ráda, že mám lékaře, který mě podporuje, nemyslí si, že těhotná patří do postele s nohama nahoře a dovoluje mi cvičit.

Čekám, že energie ke konci druhého trimestru začne pomalu klesat, ale ono se tomu tak neděje. V pátém měsíci jsem měla trochu spavou (tj. spala jsem až osm hodin v kuse :-)), ale to mě brzy přešlo a můj největší problém v těhotenství je, jak se unavit. Ostatní jsem bavila, když jsem dala dva vánoční večirky v jeden den a druhý den přišla mezi prvními do práce. Někdy vstávám tři dny za sebou okolo páté ráno (a to nechodím zas tak brzy spát), pak vydržím být v klidu vzhůru zas až do půlnoci. Kombinuji jógu, procházky a plavání, kam nyní chodím jednou týdně a zpočátku mě i příjemně unavovalo… Nicméně tělo už si zvyklo, takže ani to plavání mě neunaví.

Myslím si, že díky zdravě aktivnímu těhotenství se mi prozatím vyhnuly běžné těhotenské obtíže jako

  • únava
  • otoky nohou
  • zácpa
  • těhotenské chutě
  • bolest zad
  • přibírání jinde než na bříšku 🙂

Co víc si přát, než aby to takhle pohodové bylo i v poslední trimestr a u porodu 🙂

Jóga a nový život uvnitř mého těla, první trimestr

Následujícím článkem se nesnažím nikomu radit – naopak, těhotenství je natolik individuální záležitost, že to ani nejde. Pouze sděluji své zážitky.

Před nějakou dobou jsem se vdávala, načež samozřejmě okolí reagovalo zvídavými dotazy ohledně potomka. Ano, jsem konzervativní osoba, která chce mít všechno popořadě. Miminku jsme ale dávali ještě pár měsíců času, chystali jsme se na delší cestu do Thajska, kterou jsem si chtěla ještě užít jakožto netěhotná. Během té doby okolí přestalo bavit se neustále vyptávat. Naštěstí, nemusela jsem později zatloukat. Zadařilo se během relativně krátké doby. V době, kdy jsem měla pocit, že mi vše v životě vychází, práce mě po dlouhé krizi začala bavit, začalo se řešit, že by mě mohli povýšit, lekce jogy, které vedu, se krásně rozjely… A skvělá dovolená s mým milovaným mužem….

Od loňského jara jsem od vlastní praxe powerjógy přešla k pravidelné praxi ashtanga jógy, která je velmi, velmi intenzivní. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem radostně po páté ráno vyskočila z postele a cvičila buď doma, nebo na mysore lekci. Těsně před otěhotněním jsem se začala učit druhou sérii.

Postupně se mi přidávaly pozice. Dva dny poté, co jsem očekávala menstruaci, se mi najednou nechtělo do cvičení. Dala jsem si tři dny pauzu a pak se na cvičení vrhla znovu. Týden po očekávané menstruaci jsem cítila v kapotanásaně (velmi intenzivní záklon) zvláštní pocit, jako by mi od žaludku něco vystřelilo ven do hrdla. Ten samý den, navečer, když jsem vedla lekci jógy, jsem měla problém ji udýchat. V ten okamžik už jsem začala věřit, že jsem těhotná, což o pár dní později potvrdil test.

Moje první otázka samozřejmě byla, co teď jóga. A chybou bylo, že jsem vlezla na internet, kde jsem se dočetla, že bych neměla první trimestr cvičit, s čímž jsem se samozřejmě nechtěla smířit. Cvičila jsem dál, sice jinak, ale chvíli trvalo, než jsem si to přestala vyčítat.

První trimestr je velmi nevyzpytatelný. Já sama si myslím, že jsem ho zvládala velmi dobře, ale také jsem měla asi měsíc období, kdy se mi neustále chtělo spát, přišla jsem z práce, lehla na gauč a pokud jsem nikam nemusela, až do večera jsem se z něj nezvedla. Měla jsem období, kdy jsem se necítila úplně dobře a měla divnou pachuť v ústech. Poprvé se mi stalo, že už se mi večer nechtělo jet učit jógu. Jsem ale vděčná, že toto období trvalo jen necelý měsíc! Jsem vděčná, že jsem zvládala chodit na plný úvazek do práce, 2x týdně učit jógu a do toho 4-5x týdně si sama praktikovat.

Nikdy jsem nedělala mimořádné akce, letos se to sešlo a na září jsem si v době, kdy jsem ještě nebyla těhotná, naplánovala dvě. První na 1.9., kdy mě přemluvili kolegové v práci – pojala jsem to jako charitativní akci a vydělané peníze jsem přislíbila poslat na konto hospice. Na konci září jsem organizovala jógový pobyt. A 20.8., jsem zjistila, že jsem těhotná. Nic jsem nechtěla rušit, protože penízky z práce měly jít na charitu a měla už jsem vybrané zálohy na jógový víkend. Samozřejmě jsem měla strach, jak to zvládnu. Ale zvládla jsem to dobře, naštěstí ty nepříjemnosti vyšly akorát v mezičase a na obě akce jsem byla fit.

Abych se jen nechválila, byly dva okamžiky, které mě donutily zůstat doma v posteli. Poprvé někdy v 8.týdnu, kdy jsem si hrdinsky myslela, že už se mi hormony srovnávají a můžu si dovolit všechno – a zvolená kombinace potravin, která šla do mého žaludku, se miminku očividně nelíbila. Podruhé na konci prvního trimestru, kdy mě zaskočilo krvácení. Odmítla jsem léky, nicméně jsem panu doktorovi slíbila, že budu pár dní v klidu – díky bohu do dne bylo krvácení pryč.

Jsem velmi ráda za poslední rok a půl praktikování ashtangy, která mě dostala do báječné kondice. Věřím, že díky ní těhotenství zvládám dobře. Naučila mě také více poslouchat své tělo.

Nedá se obecně říct, co v těhotenství cvičit a co ne. Na internetu, v knihách, od známých můžete dostat tisíc rad, některé si navzájem odporují. V těhotenství jsme my ženy ještě více vnímavější a samy poznáme, co nám dělá dobře a co ne. Sama mohu potvrdit, že torzní pozice nejsou vhodné – prostě mě to tam nepustilo. Všechno je hodně individuální a každý lektor vám bude spíše více zakazovat – což je naprosto v pořádku, neboť nezná vaše tělo tak dobře jako vy, opatrnost je na místě. Rozhodně se řiďte samy sebou. Někomu dělá dobře pes hlavou vzhůru až do devátého měsíce, někdo ho nesnese od samého počátku těhotenství.

Pes hlavou vzhůru

Pes hlavou vzhůru, v sánskrtu Urdhva Mukha Švanásana.

Urdhva = vzhůru, Mukha = tvář, Svana = pes.

Často se v lekcích jógy také můžete setkat s pozicí kobry, která je velmi podobná, nicméně ne úplně stejná (více o ní na konci článku).

Provedení

Do této pozice zpravidla přecházíme z chaturangy – nízkého kliku. V kliku nejdeme až na zem, ale těsně nad zemí přejdeme na nárty a zvedneme hrudník nahoru. Ramena se otvírají dozadu a dolů. Kolena jsou těsně nad zemí. Pohled vytáhneme vzhůru. Pozor na extrémní záklon hlavy. Kolena jsou na šířku boků, paty nepadají do stran. Ramena nevytahujeme k uším. Dlaňe jsou přímo pod rameny. Pozor na prohýbání v bedrech – ochrání vás uddijána bandha.

IMG_2512

Jednodušší varianta – pozice kobry

Bhudžangásana

bhudžanga – had, bhudža = paže, rameno, anga – končetina

Pozici provedeme stejným způsobem, jen s tím rozdílem, že kolena položíme na zem a ruce lehce pokrčíme v loktech. Pohled směřuje dopředu.

Ještě jedodušší varianta – pozice sfingy

Salamba Bhudžangásana

salamba = s podporou

V této variantě jsou také kolena na zemi. Tam, kde jsou v kobře či psovi dlaně, jsou ve sfinze lokty a předloktí je položené na zemi, máme tedy pravý úhel v loktech. Zatlačíme do loktů, zvedneme trup.

Pes hlavou dolů

Pes hlavou dolů, v sanksrtu Adho Mukha Svanasána je pojem, který se používá především v ashtanga józe; často se také můžete setkat s pojmem Střecha (Sumeruásana).

Adho = dolů, Mukha = tvář, Svana = pes

Jedná se o základní pozici v józe, na lekcích powerjógy pravidelně se opakující několikrát během pozdravů slunce a v přechodech mezi ásanami, v ashtanga józe dokonce až 50x se opakující během jedné série. Je tedy potřeba provádět tuto pozici správně.

Provedení

Zpravidla přecházíme z pozice psa hlavou vzhůru. Je několik způsobů přechodu.

1. Přes kolena

Jednodušší, začátečnická varianta, vhodná pokud střed těla není ještě dostatečně silný. V pozici psa hlavou vzhůru máme položená kolena na zemi. Zapřeme se prsty u nohou do podložky a vytáhneme kostrč nahoru.

2. Bez pokládání kolen

V pokročilejší variantě psa hlavou vzhůru jsou zvednutá kolena a jsme opřeni o nárty. Přitáhneme bradu, zakulatíme se v zádech a zvedáme hýždě ke stropu. Chodidly buď přešlápneme (jednodušší varianta), nebo pokud to zvládneme, přehoupneme se přes špičky chodidel a paty položíme na zem.

 

Na co je potřeba si dát pozor:

Prsty na rukou jsou roztažené do vějíře, přičemž prostředníčky směřují dopředu. Dlaně, prsty jsou pevně přitisklé v podložce (nevejde se pod ně ani list papíru). Dlaně jsou na šířku ramen.

Pozor na uzamčené lokty. Vytočte loketní jamky směrem dovnitř.

Nestahujte ramena k uším. Vytočení loketních jamek směrem dovnitř by mělo rozšířit ramena a lopatky od sebe.

Záda by měla být krásně rovná, v jedné linii s napnutýma pažema. Pokud Vám činí problém narovnat záda, pokrčte si nohy. Hýždě se snažte vytahovat co nejvýše. Od dlaní se odtlačujte dozadu, jako byste chtěli přenést váhu dozadu na paty.

Pomůcka pro rovná záda: zvedněte paty od podložky, vytáhněte sedací kosti co nejvýše. Můžete ještě pokrčit kolena a přilepit stehna na břicho, přičemž sedací kosti stále taháme nahoru. Uvědomte si ten pocit protažených zad, snažte se ho udržet a opatrně propínejte kolena a přibližujte paty k podložce – do té míry, kdy záda zůstávají v protažení.

Flexibilnější jedinci by si měli dát naopak pozor na prohnutí v bedrech. S výdechem jemně vtáhněte spodní žebra k páteři. Nezapomeňte na múla a uddijána bandhu (jemné stažení hráze a spodního břicha).

Pokud nám to naše flexibilita dovolí, nohy jsou propnuté a paty na zemi, přičemž chodidla jsou na šířku boků a paty lehce vytočené ven – jenom tak, aby malíková hrana chodidla se srovnala rovnoběžně s hranou podložky. Nikdy nepropínáme nohy za cenu zakulacení v zádech!

Hlavu nezakláníme, pohled je na naše stehna.

adhoMukhaShvanasana

Benefity:
Protažení zad, zadní strany nohou. Prokrvení mozku.

Kontraindikace:
Při vysokém krevním tlaku nezůstávat dlouho v pozici.

Při problémech se zápěstím lze jako alternativu využít pozici na předloktí (delfín), nebo pozici dítěte.

Jóga a strava

Pokud se začnete věnovat józe trošku více, po čase začnete vnímat, že knedlo vepřo není úplně to pravé ořechové pro vaše tělo. Chutě se začnou postupně měnit, začnete více vnímat své tělo a budete si všímat, co vám dělá dobře a co ne.

Jóga velmi často nasměřuje praktikanta k otázce zdravé stravy. Některé dokonce dovede k některým z výživových směrů, jako vegetariánství či veganství, raw či bezlepková strava. Která strava je však pro jogína ta pravá? Jak jíst lépe? Nejsem žádný odborník na výživu, ale o toto téma se již nějaký ten rok zajímám a snažím se „optimalizovat“ i svůj jídelníček.

Osobně nemám ráda extrémy a každý jsme jiný, každé tělo má jiné nároky. Co může jednomu dělat dobře, druhý nesnese.

Velmi bych doporučila knihu BioAbecedář od Hanky Zemanové. Kniha, která nic nevnucuje a krásně popisuje výhody a nevýhody různých potravin.

Velmi citlivé téma pro jogíny bývá maso, resp. živočišné produkty celkově. Jogíni se řídí principem ahimsá, tedy nenásilím. Neubližovat zvířatům dává smysl, nicméně, je třeba si také klást otázku, zda tím, že z jídelníčku vyřadíme živočišné produkty, neděláme násilí sami na sobě. Některé prvky, vitamíny a minerály (např. B12, železo) je těžké získat pouze z čistě rostlinné stravy. Důsledkem mohou být zdravotní problémy, které se nemusí projevit hned, ale až za mnoho let (především u žen – období těhotenství a kojení). Pokud maso jíme, je vhodné se zajímat, odkud pochází a jakým způsobem bylo chováno. Jsem toho názoru, když nám zvíře slouží a dává nám maso, mléko, ať má předtím aspoň hezký život. Volím tedy nejraději živočišné produkty z biochovu.

Raw strava, která je nyní v módě, vyzdvihuje svou prospěšnost tím, že jídlo neprochází tepelnou úpravou a tudíž zůstávají zachovány všechny živiny. Slyšeli jste už ale o např. o rajčeti, že tepelnou úpravou se uvolňuje látka lykopen, která má schopnost blokovat rakovinotvorné volné radikály? Nebo víte, že takové fazolové lusky jsou bez tepelné úpravy jedovaté? Raw strava opět velmi zužuje výběr toho, co můžeme sníst. Navíc není vhodná v zimě, kdy tělo potřebuje zahřát a syrová strava ochlazuje.

Dále se také rozšiřuje fobie z lepku. Věřím tomu, že dnes má problém se snášenlivostí lepku více lidí, než tomu bylo před sto lety. Důvod je ten, že dnešní pšenice prošla genetickou modifikací a obsahuje mnohonásobně více lepku, než před sto lety. To vše kvůli lepším vlastnostem pro pečení. Ano, není radno to s lepkem přehánět. Proto je lepší používat např. mouku špaldovou, která neprošla genetickou modifikací, nebo žitnou či jakoukoliv jinou a kombinovat s různými bezlepkovými.

Pár tipů

  • Nepoužívejte polotovary, vyhněte se uzeninám (i velmi kvalitní šunky obsahují konzervant dusitan sodný a velké množství soli).
  • Vyhněte se všemu umělému. Potravinářským barvivům, zvýrazňovačům chuti, umělým sladidlům.
  • Zajímejte se o původ potravin. Nejlepší je samozřejmě zelenina a ovoce ze zahrádky. Pokud nemáte, zkuste farmářské trhy. I pro maso a mléčné výrobky.
  • Upřednostněte kvalitu nad kvantitou.
  • Uberte na soli, přidejte na bylinkách.
  • Zredukujte příjem cukru na minimum. Pokud pečete, zkuste jiná sladidla, než obyčejný bílý cukr a použijte méně cukru, než je v receptu (podělte dvěma). Přestaňte sladit kávu, čaj, přestaňte pít slazené limonády. Přestaňte kupovat sladkosti plné ztužených tuků.
  • Bílou pšeničnou mouku nahraďte celozrnnou (nejlépe špaldovou – má lepší chuť), případně nastavte bezlepkovou (rýžovou, pohankovou). Vyhněte se zahušťování polévek a omáček moukou.
  • Konzumujte více rostlinné stravy než živočišné (poměr 70:30). Najděte si i jiné zdroje bílkovin, než maso a mléčné výrobky (luštěniny, ořechy…).
  • Vybírejte si zdravé tuky, převážně rostlinného původu, nekonzumujte umělé ztužené tuky. Zredukujte smažené pokrmy.
  • Zařaďte do jídelníčku hodně ovoce, zeleniny, ořechů, semínek a klíčků.
  • Snižte spotřebu alkoholu.
  • Mějte pestrou stravu.
  • Občas si zahřešte (ale opravdu jen občas).

Pamatujte, že zdravá strava musí chutnat. Nebojte se experimentovat a zkoušet nové potraviny, recepty. Dnešní doba je otevřená alternativnímu stravování a internet je plný informací a zajímavých receptů.

Buďte trpěliví, netrestejte se a nic si nevyčítejte, pokud se vám nedaří stravovat se úplně vzorově.

Já sama jsem stravu začala řešit někdy ve 14ti letech, kdy jsem si připadala tlustá (ano, pár kil navíc jsem skutečně měla). Bohužel ne moc šťastným způsobem – např. light jogurty bez tuku s umělými sladidly, hladovění po páté hodině, nezávisle na tom, v kolik jsem šla spát. K vysněnému úbytku váhy to vedlo, vzhledem k mládí naštěstí bez následků na zdraví… Nyní už nemusím počítat kalorie a bát se pár gramů tuku. Jsem jen člověk a také mám neřesti, jen zdaleka ne tak velké, jako v období puberty.

Pozice prkna

Pozice prkna, neboli chaturanga dandásana. Přeložíme-li si název doslova, máme Catur = 4, anga = končetina, danda = hůl, narovnat. Je to tedy pozice na čtyřech končetinách, krásně rovná, jako prkno.

Provedení

Položíme si dlaně pod ramena a odkročíme nohama dozadu.

Ujistěte se, že pod dlaně jsou pevně v podložce a už se vám pod ně nevejde ani smítko. Ruce jsou kolmo do podložky. Prsty na rukou máme roztažené do vějíře, přičemž prostředníčky míří dopředu.

Dejte sílu do dlaní, jako byste chtěli roztáhnout lopatky doširoka a zdvihnout mezilopatkovou oblast směrem vzhůru.

Múla bandha, uddijána bandha aktivní. Stáhněte jemně oblast pánevního dna a zatlačte pupík k páteři.

Celé tělo je rovné – je to přece prkno! Hlava, záda, hýždě a nohy jsou v jedné přímce. Pozor na prohýbání se v bedrech (propadnutý zadek), nebo naopak vystrkování zadku ke stropu.

 

Jak do nízkého kliku

Jedná se o nejproblematičtější úsek pozdravu slunci.

Jakmile se spouštíme dolů, je nutné držet lokty u těla a nevytáčet je do stran. Pohyb je pomalý, bržděný. Nesmíte tedy spadnout tělem na zem, ale je potřeba mít ho pod kontrolou. Tělo zůstává těsně nad zemí.

Varianty

Jednodušší varianta je tzv. dámský klik. Jednodušše položte kolena a nárty na zem.